Rozpouštějící se výzva

Od kompozice po svícení aneb Jak zvládnout focení zmrzliny jako profík

Text a foto: Sandra Wija

SANDRA WIJA – Fotím zmrzlinu a jídlo pro vyhlášenou pražskou síť zmrzlináren Crème de la Crème. S focením jsem začínala v roce 2019 úplně od nuly, když jsem paragrafy vyměnila za foťák a svou dosavadní právnickou kariéru pověsila na hřebík. Focení je nyní nejen mou profesí, ale i vášní a terapií, bez které si svůj život už neumím představit. Kromě food fotografie se ve volné tvorbě věnuji převážně luminografii, aktům a portrétům, reportáži, a deníkovým způsobem zaznamenávám život kolem sebe a všechno, co mě osloví.

@wija.sandra

Za ta léta, co zmrzlinu fotím, jsem s ní vyzkoušela snad všechno možné – od různých typů svícení a stylingu přes kreativní techniky až po speciální efekty, jako je práce s ohněm, kouřem, RGB světly nebo suchým ledem. Zmrzlinu fotím jak klasicky produktově pro časopisy, tak i lifestylově či reportážně pro sociální sítě a online média. A protože mě baví zkoušet nové věci a chci držet tempo s dobou, zkusila jsem i experimentování s generativní umělou inteligencí – konkrétně s nástrojem Midjourney. Fotky, které takto vzniknou s pomocí AI, ale zveřejňuji jen tehdy, když je zřejmé, že jde o nadsázku nebo vtip. Jinak si je nechávám pro sebe – třeba jako inspiraci do moodboardů při plánování vlastních focení.

Focení zmrzliny je tak trochu specifickou disciplínou. Mne k ní přivedla náhoda, konkrétně spojení s firmou Crème de la Crème, která vyrábí a prodává tradiční italské gelato a se kterou už šestým rokem spolupracuji.

A v čem je tedy zmrzlina ve světě produktové – nebo přesněji – food fotografie tak specifická? Především tím, že rychle taje. Jakmile je na scéně, začíná závod s časem. V tu chvíli už není prostor ladit kompozici, pohrávat si s nastavením foťáku nebo si přehazovat světla. Máte doslova pár minut, leckdy jen pár vteřin na to, abyste pořídili dobrou fotku, než se zmrzlina promění ve sladkou kaluž. Proto je klíčová pečlivá příprava. A jak na to jdu já? Ráda vám to prozradím.

1. Všechno si detailně promyslím předem. Jakou zvolím scénu, kompozici i svícení, jakým objektivem budu fotit, z jakého úhlu, na jakém podkladu. Vyberu nádobku, ve které budu zmrzlinu servírovat (kelímek, kornoutek, sklenici, mističku…) a doplňky, které se k ní hodí a které budou hrát na scéně vedlejší roli.

   
   

2. Scénu pečlivě nachystám – zatím bez zmrzliny. Na její místo dám prázdný kornoutek nebo nádobku a dovnitř něco, co velikostí odpovídá budoucí porci zmrzliny – třeba pomeranč nebo cokoliv jiného, co dobře drží tvar a neroztéká se.

   
   

3. Zmrzlinu si připravím předem – naaranžuji, nazdobím a pak šup s ní zpátky do mrazáku.

   
   

4. Fotoaparát dám na stativ a scénu zkontroluji na displeji fotoaparátu nebo na počítači, pokud fotím na tethering.

   
   

5. Následně doladím, co je potřeba.

   
   

6. Rozmístím a nastavím světla, světlené modifikátory a odrazné i zatemňovací desky.

   
   

7. Zaostřím si pomocí AF na místo, kde bude zmrzlina, vyfotím zkušební snímek a přepnu na manuální ostření.

   
   

8. Podle zkušebního snímku upravím nastavení fotoaparátu a světel, aby všechno sedělo, jak má.

   
   

9. Teprve když mám vše výše uvedené hotové, si přinesu zmrzlinu, rychle vyměním prázdnou nádobku za plnou a okamžitě začínám fotit.

   
   

10. První snímek hned zkontroluji, a pokud je potřeba něco rychle doladit, ještě zasáhnu – ale času moc není, takže musím být rychlá a přesná.

    
    

11. Když mám hotovou fotku, se kterou jsem spokojená, vyfotím si ještě dvě expoziční varianty o plus a minus 1 EV, případně ještě rychle zaexperimentuji s hloubkou ostrosti a zkusím varianty s více a méně otevřenou clonou.

Technika

Na produktové a food focení používám svůj hlavní foťák, což je Nikon Z9. Pokud jde o objektivy, pro tento typ fotografie jsou podle mě ideální ohniska od 50 mm až po 200 mm (na flatlay se občas hodí i 35 mm). Osobně preferuji skla s pevným ohniskem a dobrou světelností. Pokud se tomuto žánru chcete věnovat více nebo na profesionální úrovni, určitě se vám časem vyplatí investice do makro objektivu. Já osobně na zmrzlinu momentálně nejraději používám makro objektiv Nikon Z 50 mm f2,8 MC a NIKON Z 135 mm f1,8 S Plena. A když už mluvíme o technice, nesmím zapomenout ani na kvalitní stativ. Pro focení seshora je velmi praktické pořídit takový, který má výsuvný středový sloupek.

Nastavení fotoaparátu a clona

Při nastavování expozičních parametrů je dobré začít u clony – ve většině případů právě ta určuje celkový charakter fotografie. Clona určuje náladu, atmosféru a vůbec celkové vyznění fotky. Jde do značné míry o kreativní volbu každého fotografa, a proto nelze dát univerzální návod, jak clonit.

Já to mám u zmrzliny tak, že – nejde-li o nějaké „moodové“ focení – cloním obvykle spíš víc než míň. Chci mít totiž krásně ostrou minimálně celou porci gelata. Pro flatlay snímky běžně používám clonu f11 a vyšší. Naopak u snímků zepředu či šikmo shora, kdy naopak chci nechat pozadí zmizet v neostrosti, volím často clonu kolem f4. Jiná situace nastává při použití makro objektivu – tam je zpravidla potřeba clonit co nejvíc, abyste udrželi co největší část objektu ostrou. Výše uvedené samozřejmě neplatí pro focení makro objektivem, kdy je zpravidla třeba clonit co nejvíce. Nesmíme také zapomínat na to, že na hloubku ostrosti nemá vliv jen samotná clona, ale i několik dalších faktorů, a to ohnisková vzdálenost použitého objektivu, vzdálenost od objektu i velikost snímače fotoaparátu. Když vezmeme v úvahu i tyto faktory, dojdeme nutně k tomu, že je třeba vzít techniku, kterou máte, a zkrátka a dobře jít fotit – a nebát se zkoušet a experimentovat, abyste došli k výsledku, který chcete získat. Časem si najdete svůj vlastní styl a o nastavení fotoaparátu už nebudete muset tolik přemýšlet.

Kompozice, perspektiva a úhel pohledu

Když přemýšlíte o kompozici, na prvním místě budete nejspíš řešit úhel, z něhož budete celou scénu fotografovat – právě ten totiž určuje, jak celý záběr poskládáte. Při focení jídla se standardně používají tři základní úhly pohledu, a u zmrzliny tomu není jinak.

• Flatlay neboli pohled kolmo shora (tzv. overhead shot)

Tento typ kompozice se hodně rozšířil s nástupem sociálních sítí. Troufnu si říci, že jde o nejsnazší způsob fotografování jídla, ideální pro začátečníky. Scéna kolmo shora se staví snadněji než u jiných úhlů. Nemusíte řešit pozadí, ani se příliš zabývat hloubkou ostrosti, a svícení u tohoto typu fotografie je také snadné. Vystačíte si s jedním světlem (ať už přirozeným, či umělým) a odraznou, popř. zatemňovací deskou. Flatlay se hodí jak pro gelato v kornoutku položeném na podkladové desce, tak i pro zmrzlinu v kelímku, nebo třeba v misce. Při nabírání zmrzliny je třeba myslet na to, že fotit se bude shora, tedy zmrzlina musí vypadat dobře seshora. Tomu je potřeba přizpůsobit aranžování zmrzliny i zdobení. Naopak kupříkladu zmrzlinové poháry, nápoje či dezerty, které mají více pater, pro tento typ kompozice vhodné absolutně nejsou.

Já overhead shot nejraději komponuji přímo na zemi, tedy podkladovou desku dávám rovnou na zem, abych nemusela sahat po příliš krátkém ohnisku nebo stát při focení na štaflích (i to se mi už ale jednou stalo). Také se vždy snažím uhlídat, aby fotoaparát mířil přesně kolmo dolů, a byla tak zaostřená celá plocha rovnoměrně.

• Pohled šikmo shora neboli pohled na stůl (tzv. 3/4 angle, Diner´s perspective)

Jde o úhel zhruba 45° a důvod jeho oblíbenosti je nasnadě – takový pohled nabízí divákovi obdobnou perspektivu, jako když sedí u stolu a zmrzlinu (či jakékoliv jiné jídlo) se chystá sníst. Správně nakomponovat a nasvítit scénu šikmo shora je již o něco náročnější. Řešíte pozadí i hloubku ostrosti a se scénou si více hrajete. Pro začátek si ale můžete zapamatovat, že pohled šikmo shora takřka vždy působí dobře, je-li nasvícen bočním světlem – to totiž krásně podpoří texturu zmrzliny a dodá plasticitu.

• Čelní pohled neboli z výšky očí (tzv. table level)

Skvěle se hodí pro gelato v kornoutku, vysoké poháry, nápoje a všechny dezerty, které mají na výšku co nabídnout. Opět je třeba řešit hloubku ostrosti i pozadí, které nesmí být vůči zmrzlině konkurenční a rušivé. Zde tedy přijdou ke slovu objektivy s nízkou světelností, které dokážou pozadí krásně rozostřit, a zmrzlinu tak od něj doslova odpíchnout. Rovněž v případě table level perspektivy působí vždy dobře, pokud protisvětlem nasvítíte a zvýrazníte kontury zmrzliny. Výsledná fotka pak může působit skoro až 3D dojmem, což je přesně to, čeho chceme dosáhnout.

Svícení

Daylight neboli focení na denním světle je vhodné, když s focením jídla začínáte. I s přirozeným světlem totiž dokážete pořídit řadu dobrých snímků. Denní světlo má však své limity, protože ho nemůžete přesně korigovat. Existuje však několik možností, jak ho můžete usměrnit a využít co nejlépe. Světlo můžete odrážet různými odraznými deskami a destičkami, bílým papírem, polystyrenem nebo třeba zrcátkem. Můžete jej tlumit nebo měkčit difúzními látkami (použít můžete pauzák, záclonu nebo třeba vnitřek odrazné desky). Nebo naopak můžete zvýrazňovat kontrasty zatemňovacími deskami (k tomu zase dobře poslouží černá kapa deska, černá strana odrazky nebo třeba načerno natřený polystyren).

Pokud to ale s focením jídla myslíte vážně, dříve nebo později se bez umělého světla neobejdete. Zda zvolíte světla trvalá, či záblesková, je už na vás. Každá z variant má svá pro a proti. Pro začátek jsou podle mého názoru vhodnější světla trvalá, protože efekt vidíte ihned. Pro pokročilejší práci a různé speciální efekty, jako je např. zmrazení pohybu, budete ale potřebovat světla záblesková.

Svícení je obsáhlé téma samo o sobě a vydalo by na několik samostatných článků. Tady se proto zaměřím jen na pár základních tipů. Pokud s umělým svícením teprve začínáte, naučte se nejdříve precizně pracovat s jedním světlem a odrazkou. Až poté začněte přidávat světlo druhé, třetí, čtvrté…

Více světel se využívá například:

• pro preciznější vykrytí stínů a projasnění tmavých míst místo odrazné desky

• ke zvýraznění kontur – jak samotné zmrzliny, tak třeba skleněných lahví, skleniček a pohárů

• jako protisvětlo k prosvícení skla a nápojů

• k nasvícení pozadí – např. pomocí zkoseného reflektoru na pozadí

• pro selektivní nasvícení konkrétních prvků ve složitější scéně

• k extra nasvícení loga/etikety, kde dobře poslouží komínek s voštinou

V poslední době velmi rozšířená a oblíbená RGB světla využijete pro navození slavnostní nebo určitým způsobem speciální atmosféry (např. pro Halloween). Pro klasickou produktovou fotografii zmrzlin se však obvykle nehodí, protože gelato (a jídlo obecně) chceme ukázat takové, jaké ve skutečnosti je, tedy jeho skutečnou barvu.

Food a decor styling

Většina profesionálních food fotografů vám asi řekne, že aranžování jídla a rekvizit není jejich práce, protože tuto práci pro ně dělají food a decor stylisté. Toto určitě platí u velkých produkcí, focení pro gastronomické časopisy a giganty typu McDonald’s. Pro nás ostatní, kteří se se stylingem musíme poprat sami, je fajn se k tomu postavit jako k výzvě. Věřte, že focení pak dostává další rozměr a je to ještě mnohem větší zábava.

Já mám v ateliéru při focení jídla vždycky po ruce svou „stylingovou KPZku“, ve které mám několik vychytávek, jež mi práci s jídlem usnadňují. Patří k nim třeba umělé kapky, lepicí čtverečky Pritt, vatové tyčinky (pro rychlý zásah, když mi třeba zmrzlina ukápne, kam nemá), čínské hůlky pro opatrnou manipulaci s drobnými předměty na scéně (místo hůlek lze samozřejmě použít i pinzetu), elektrikářskou pásku (nemusí se stříhat, takže se s ní pracuje snadno a rychle), různé držáky a skřipce, párátka, rozprašovač s vodou, kapátko s olejem, rukavice, štětce a špachtle.

Nesmíme opomenout ani podkladové desky. Mám ráda pravé dřevo, nikoliv fotografická pozadí, která dřevo více či méně imitují. Použít můžete také obyčejné barevné čtvrtky z papírnictví, opálovou desku (která je součástí fotografického stolu, ale dá se s ní pracovat i samostatně), černou akrylovou reflexní desku, kousky tapet, starý plech nebo černou břidlici – zkrátka cokoliv dle vlastního vkusu a fantazie.

Dále budete potřebovat další rekvizity jako nádobí, lžičky, ubrousky, utěrky, talíře, opět dle vašeho vkusu a citu. Scéna působí vizuálně velmi hezky, když ji doplníte surovinami, ze kterých je gelato vyrobené – kupříkladu scénu s meruňkovou zmrzlinou můžete doplnit skutečnými meruňkami atd.

A na závěr tip specifický pro gelato. Zmrzlina vypadá nejchutněji a nejlákavěji, když lehce nataje a objeví se na ní krystalky (dávejte ale pozor na kapající rozteklou zmrzlinu, to už rozhodně žádoucí není – pakliže ovšem nejde o váš kreativní záměr). Tohoto efektu dosáhnete nejsnáze u smetanových druhů, které zároveň tají nejpomaleji a pracuje se s nimi nejlépe. Sorbety tají podstatně rychleji než smetanové zmrzliny, samostatnou kapitolu pak tvoří zmrzliny s alkoholem. Ty díky přidanému alkoholu tají ještě výrazně rychleji, a proto se s nimi ze všech druhů pracuje zdaleka nejhůř.