MILÉ A MILÍ, PROSTĚ VŠICHNI FOTOMILCI!
Jak tu tak sedím, nad mým teprve třetím číslem Digitálního fota, začínám mít podivné stavy…
Já, který́ všude byl a od všeho má klíče, se s chutí začítám do připravovaných článků a kolikrát se přistihnu, jak si v duchu říkám – „aha, tak takhle se to dělá!“ A to si troufnu říci, že již jsem toho trochu odfotil.
Ale díky mojí nové pozici se mi vrátilo po dlouhých letech mé dávno zapomenuté: „Vím, že nic nevím!“
Tato věta je důležitou součástí pokory, která by nás měla provázet profesním životem. Kdo ji ztratí, přijde do pekla, chtělo by se říci, ale existuje nebe…? Ve fotografii určitě a v tomto čísle se dokonce dočtete, jak ho mít dobře vyfocené a exponované, takže záleží na každém z nás. No vidíte, už to zase zlehčuji…
