Pracujeme s odraznou deskou: Nejjednodušší cesta k lepšímu světlu

Kdybych měla doporučit jedinou pomůcku, která za pár stovek udělá větší službu než nový objektiv za desítky tisíc, byla by to odrazná deska; jinak zvaná „odrazka" nebo „reflektor". Není to zrovna vybavení, kterým se fotografové chlubí na sociálních sítích, ale při klasickém focení ji používám mnohem častěji než většinu techniky, kterou vozím v kufru auta. Nestojí mnoho, nepotřebuje baterie ani zásuvku a ve složeném stavu se jednoduše přenáší. Přesto dokáže změnit vzhled fotografie mnohem výrazněji než mnohem dražší vybavení.

Text: Galina Gordeeva | foto: Galina Gordeeva a Adobe Stock

Děkujeme společnosti Syntex.cz za zapůjčení techniky na tento test.

Jak odrazná deska funguje

Přestože práce s odraznou deskou vypadá jednoduše, stojí za ní několik základních fyzikálních principů.

Všichni jsme se učili ve škole, že úhel dopadu světla se rovná úhlu odrazu. Jinými slovy - světlo se od desky nešíří všemi směry, ale odráží se podle toho, jak na ni dopadá. Pokud tedy desku pouze postavíte vedle modelu, nemusí se stát vůbec nic. Musí být natočena tak, aby zachytila světlo ze zdroje a současně ho poslala na fotografovaný objekt.

Nejjednodušší způsob, jak správný úhel najít, je sledovat světelnou stopu na obličeji modelu. Stačí deskou pomalu otáčet a okamžitě uvidíte. jak se mění intenzita světla. Rozdíl mezi správným a špatným natočením přitom často představuje jen několik stupňů.

Stejně důležitá je vzdálenost. Fotografové někdy očekávají, že odrazná deska bude fungovat stejně dobře ze tří metrů jako z půl metru. Jenže intenzita světla s rostoucí vzdáleností rychlé klesá. Čím blíž desku přiblížíte, tím více světla vrátí zpět a tím měkčí bude výslední přechod mezi světly a stíny. A také, čím dál od objektu je odrazka, tím ostřejší bude světlo.

Na výsledný vzhled má vliv také velikost odrazné plochy. Malá deska vytváří menší světelný zdroj, a tím mi tvrdší světlo. Velká deska se naopak chová jako velký zdroj světla, takže při stejné vzdálenosti budou stíny jemnější a přechody plynulejší. Stejný princip platí i u softboxů nebo oken - čím větší je světelný zdroj vzhledem k fotografovanému objektu, tím měkčí světlo.

Správná poloha je základ

Právě umístění odrazky rozhoduje o tom, jestli bude světlo působit přirozeně, nebo bude diváka podvědomě rušit. Přitom nejde jen o to, odkud přichází světlo, ale také jakou funkci má odrazná deska v dané scéně plnit.

Tady se řídíme stejnými pravidly jako v ateliéru, když svítíme klasický portrét. Nejpřirozeněji na obličeji vypadá světlo, které padá seshora nebo zboku, proto se snažte zvednout odrazku co nejvýš a poslat odrážené světlo dolů na modelku. (obr. 1)

obr. 1

Pokud pouze změkčujete stíny pod očima nebo pod bradou, bývá ideální umístit desku pod obličej. Světlo se od ní jemně odrazí vzhůru, projasní tmavé partie a vytvoří hezké odlesky v očích. Tento způsob se často používá při beauty fotografii, headshotech nebo při portrétech fotografovaných u okna. Pozor, světlo od odrazné desky by nemělo být

intenzivnější než ostatní světelné zdroje. (obr. 2)

obr. 2

Jakmile se ale odrazná deska stane hlavním zdrojem světla, situace se mění. Typickým přikladem je portrét v protisvětle. Slunce vytváří krásný světelný lem kolem vlasů, ale obličej zůstává ve stínu. Právě tehdy nastupuje odrazná deska, která vrací světlo zpět do tváře. Když vedu workshopy, vídám jednou častou chybu. Fotograf postaví modelku proti zapadajícímu slunci, vezme odraznou desku a drží ji pod obličejem. Na první pohled to vypadá logicky, vždyť přece potřebuje dostat světlo do tváře. Jenže výsledek bývá nelichotivý. Pokud má odrazná deska suplovat hlavní světelný zdroj, snažím se ji dostat co nejvýš. Ideálně tak, aby světlo přicházelo shora podobně jako slunce. Obličej pak dostane přirozenou modelaci a nikdo při pohledu na fotografii nebude přemýšlet, odkud vlastně světlo přichází.

SVÍCENÍ ZEZDOLA

Obličej je nasvícený zespodu, zvýrazní se nosní dírky i stíny kolem nosu a fotografie začne připomínat scénu z hororu, kdy si někdo svítí baterkou pod bradu.

Odrazná deska nemá být vždy jen před modelkou. Pokud ji přesunete více do strany, začne být světlo v obličeji plastičtější. V podstatě tady funguji stejna pravidla, která běžně používáme při svícení portrétu.

NÁŠ TIP

Pozor, ne všichni snášejí světlo od odrazky dobře. Nejvice trpí překva- pivě muži (zatím jsem nepřišla na to, proč :), mžourají, dokonce slzí. Trochu pomůže, když odraznou desku posunete do strany a budete svítit více z boku. Poproste fotografovaného, aby se nedíval na desku, ale do objektivu nebo někam do dálky. Poslední záchrana je poprosit modelku, aby zavřela oči a otevřela je na povel, okamžik předtím, než zmáčknete spoušť.

5 v 1 aneb Každý povrch vytváří jiné světlo

Většina skládacích odrazných desek nabízí několik různých povrchů, které Ize jednoduše

měnit pomocí návleků. Mnoho fotografů přitom používá téměr výhradně stříbrnou stranu, přestože každá varianta má své specifické vlastnosti.

Stříbrná

Stříbrný povrch je mnohem účinnější. Vrací podstatně více světla a dokáže model výrazně prosvětlit i ve chvíli, kdy je světelný zdroj poměrné daleko. Právě proto se často používá při fotografování v protisvětle nebo za zatažené oblohy. Je však potřeba počítat s tím, že světlo bude tvrdší a kontrastnější. Z příliš malé vzdálenosti může vytvářet nepříjemně ostré odlesky nebo způsobit, že model bude přivírat oči.

Stříbrná deska vytváří dost tvrdé světlo, což ale naši modelce sluší. V kombinaci se slunečním světlem, které tvoří rim, výsledek vypadá výrazně.

Bílá

Bílá plocha vytváří velmi měkký a přirozený odraz. Nevrací tolik světla jako stříbrná, ale právě díky tomu působí fotografie nenápadněji a přirozeněji. Je ideální pro portréty, fotografování dětí nebo situace, kdy chcete jen lehce otevřít stíny, aniž by bylo patrné, že byla použita odrazná deska.

Velká bílá plocha tvoří světlo, které připomíná ateliérový softbox. Další výhodou je i to, že modelka nemusela mžourat.

Zlatá

Zlatý povrch byl velmi populární zejména v době, kdy byly módní výrazně teplé barevné tóny. Dnes se používá spíše střídměji. Dokáže navodit atmosféru zapadajícího slunce nebo podpořit podzimní barevnost, ale při nevhodném použití snadno vytvoří nepřirozeně oranžovou plet. Nedoporučovala bych ho ani na svatbě, pokud nechcete obarvit šaty nevěsty na žluto.

Zlatá krásně vypadá na pleti, najednou je modelka víc opálená. Bohužel se obarvilo i bílé tričko a za mě je až moc teplé.

Barevný vzor

Některé odrazné desky nabízejí ještě jednu méně obvyklou variantu: barevný vzor. Zatímco zlatá strana dokáže poměrně výrazně oteplit celou scénu a změnit barevný nádech pokožky, barevný vzor bývá mnohem jemnější. Neobarví objekt tak výrazně, spíše dodá odraženému světlu lehký barevný nádech a může vytvořit zajímavější atmosféru.

Teplý nádech na fotce sice je, není ale tak moc intenzivní jako u zlatého povrchu.

Černá

Černou stranu spousta fotografů nikdy nevyndá z obalu. Přitom právě ona dokáže zachránit fotografie pořízené za zataženého počasí. Když je světlo příliš měkké, obličej ztrácí plasticitu. Stačí ale z jedné strany přiložit černou plochu a část světla pohltit. Stíny se prohloubí, tvář získá objem a fotografie najednou působí mnohem živěji. I v ateliéru, když fotíme s bleskem, se na prohloubení stínů dobře hodí: odsekne nežádoucí odrazy od stěn nebo denní světlo z okna.

Černý povrch je ideální pro prohloubení stínu. Tady jsme jej použili se světelným schématem typu Rembrandt.

Průhledná a černá

Součástí většiny sad je také průsvitná difuzní plocha. Na rozdíl od ostatních povrchu se nepoužívá k odrazu světla, ale k jeho změkčení. Umisťuje se mezi světelný zdroj a fotografovaný objekt, takže z tvrdého poledního slunce vytvoří mnohem příjemnější světlo s jemnými přechody mezi světly a stíny.

Obličej jsme zastínili průhlednou deskou a pomocí černé desky napravo jsme trochu prohloubili stíny z tmavší strany.

Průsvitná plocha má za účel lehce zastínit modelku, aniž by světlo úplně redukovala. Výsledkem je jemné rozptýlené světlo.

Ne všechny odrazky jsou stejné

Když se řekne odrazná deska, většina fotografů si představí kulatý skládací model 5 v 1. Ten je skutečně nejrozšířenější a pro běžné použití představuje výbornou volbu. Díky pružnému rámu se snadno skládá, nezabere mnoho místa a nabídne všechny nejpoužívanější povrchy. Výrobci ale dnes nabízejí mnohem širší výběr tvarů a konstrukcí. Každý z nich má své výhody a hodí se pro jiný způsob práce. Vyzkoušela jsem různé druhy desek a zdá se, že už mám i svého oblíbence.

Trojuhelníkové reflektory s integrovanou rukojetí - jako je například Lastolite TriGrip, vznikly především pro fotografy, kteří často pracují bez asistenta. Ergonomická rukojeť umožňuje držet reflektor jednou rukou mnohem pohodlněji než klasickou kulatou desku. Dá se s ní fotit i bez asistenta: fotograf nezakrývá odraznou plochu prsty a druhou rukou může manipulovat s fotoaparátem nebo komunikovat s modelem. Jenže v praxi tato deska na mě byla moc těžká. Sice ji nějakou chvíli jednou rukou udržím, ale prát se s větrem se mi už nedařilo. Jakmile ji převzala asistentka, všechno hned klapalo, jak má.

Kulaté odrazky s gripem

Oválné a obdélníkové odrazné desky - bývají oblíbené především při fotografování celé postavy, módy nebo produktů. Jejich tvar lépe odpovídá lidské postavě, takže dokážou rovnoměrněji nasvítit větší plochu. Díky rovným stranám se navíc mnohem snadněji upevňuji do držáků na studiových stojanech. Velikost takové desky by měla odpovídat tomu, jak široký bude záběr. 80 cm se dobře hodí na close up portréty, na celé tělo budete potřebovat výšku 120-180 cm.

Zakřivené odrazné desky - jsou velmi zajímavou novinkou na trhu. Na první pohled mohou působit jako marketingová zajímavost, ve skutečnosti ale nabízejí odlišné vlastnosti než klasické ploché reflektory. Zakřivený povrch soustředí světlo více jedním směrem, takže se méně rozptyluje do okolí. Fotograf tak získává větší kontrolu nad směrem odrazu a může světlo přesněji nasměrovat na fotografovaný objekt. V některých situacích tak dosáhne vyšší intenzity odrazu, aniž by musel použít větší nebo lesklejší reflektor. Vyzkoušela jsem takovou desku v ateliéru a klidně bych si ji i nechala. Má vlastní stojan, nastavitelný kloub a 5 povrchů, které se za okamžik vymění přilepením na suchý zip.

Zaoblený stříbrný reflektor zaplnil stíny a vytvořil hezké catchlighty v očích. Takové schéma dobře vypadá u business portrétu nebo u profilovek.

Práce s asistentem

Na první pohled vypadá práce s odraznou deskou jednoduše. Fotograf stojí za fotoaparátem, model před ním a někdo třetí drží bílý nebo stříbrný povrch tak, aby se světlo odrazilo do správného místa. Ve skutečnosti je ale dobrý asistent při práci s odraznou deskou jednou z největších výhod, které můžete mít.

Nejde totiž jen o to desku někam namířit. Asistent musí rozumět tomu, co se fotograf snaží světlem vytvořit. Dobrý asistent proto nesleduje jen fotografa, ale hlavně světlo na modelu. Stačí malý pohyb deskou a změní se nejen jas, ale i charakter portrétu.

Při focení často používám jednoduchou pomůcku: než začnu fotografovat, nechám asistenta pomalu pohybovat deskou a společně sledujeme, co se děje v obličeji. Nehledáme nejsvětlejší variantu, ale tu, která vypadá nejlépe. Nejvíce světla totiž neznamená automaticky nejlepší světlo. Při větších produkcích bývá práce s reflektorem dokonce samostatná role. Asistent světla nesleduje jen aktuální záběr, ale hlídá konzistenci celého focení. Pokud se změní pozice modelu nebo fotoaparátu, upraví i polohu desky tak, aby světelná atmosféra zůstala stejná.