Automobilová fotografie s Danielem Martinkem

Daniel Martinek, pražský automobilový fotograf a ambasador značky Nikon patří mezi autory, kteří staví na přirozeném světle, precizní technice a osobním přístupu k obrazu. V rozhovoru mluví o své cestě k automobilové fotografii, práci s technikou Nikon, přechodu na Z8 i o tom, jak se technika promítá do jeho každodenní tvorby.

Foto: Daniel Martínek | Hovořila: Galina Gordeeva

DANIEL MARTINEK pochází z Prahy a živí se fotografováním automobilů. Ve své práci se věnuje focení pro automobilky, prodejce, magazíny i fotoreportážím z okruhových a dalších automobilových akcí. Mezi jeho klienty patří také nadšení majitelé a sběratelé výjimečných vozů. V roce 2022 vydal svou první autorskou knihu a v současnosti intenzivně pracuje na jejím druhém vydání. Práce fotografa je pro něj velkou radostí a splněným snem.

instagram: @daniel.martinek |

web: www.danielmartinek.cz

Když se dnes podíváte na své úplně první automobilové snímky, co je nejvíce odlišuje od vaší současné práce — technicky i výrazově?

Technicky je to především ostrost a dynamický rozsah fotografií. Za těch patnáct let, co fotím, se technika i možnosti výrazně posunuly, a je to na snímcích znát. Zároveň jsem se naučil lépe pracovat s technikou jako takovou a vytěžit z ní maximum.

Výrazově vnímám největší posun hlavně v postprodukci. Tam je to opravdu o neustálém učení a hledání vlastní cesty — ať už jde o práci s barvami, kontrastem nebo třeba s maskami. Člověk má pocit, že už něco umí, a pak zjistí, že je pořád kam se posouvat.

Ve vašem portfoliu jsou jak statické portréty aut, tak dynamické záběry na okruhu. Jak se liší vaše příprava před statickým focením a během akčních scén?

Hodně záleží na konkrétní situaci a okolnostech. U dynamických fotek hraje roli spousta faktorů — typ záběru, počet aut v kompozici, možnosti lokace, ale i to, zda mám k dispozici asistenci. Sebekriticky musím říct, že dynamické snímky se mi někdy nedaří přesně tak, jak bych si představoval. Právě proto se při jejich focení soustředím mnohem víc, snažím se být maximálně připravený a reagovat rychle.

Při výběru místa pro focení konkrétního auta, čemu dáváte největší váhu – světlu, architektuře pozadí, charakteru auta, nebo něčemu jinému?

Je to kombinace úplně všeho. Jsem v tomhle poměrně náročný a mám rád, když jednotlivé prvky do sebe zapadnou. Světlo, prostředí i atmosféra musí fungovat jako celek. S trochou nadsázky bych řekl, že samotné auto je až na posledním místě. Pokud máte dobré světlo a silné prostředí, dá se udělat hezká fotka prakticky s jakýmkoli autem.

Věřím, že přechod z D850 na Nikon Z8 byl pro vás významným krokem. Jak vám nové tělo změnilo přístup k práci s rychlými scénami a nízkým světlem?

Změnilo ho výrazně. Najednou si můžu mnohem víc dovolit, práce je plynulejší a některé věci jsou jednodušší než dřív. Mám pocit, že mám při focení víc času a prostoru přemýšlet nad samotnou fotkou. Osobně mám hodně rád snímky v nízkém světle, a právě tady mi Z8 dělá obrovskou radost. Umožňuje mi jít dál, než bych si dřív troufl.

Myslíte, že máte nějaký osobní přístup ke svícení, který vás odlišuje od ostatních fotografů aut?

Ano — vlastně tím, že nesvítím. Je to součást mého rukopisu. Troufnu si říct, že umím dobře pracovat s přirozeným světlem a že mi vyhovuje jeho proměnlivost. Zároveň mě ale světlo dokáže pořád překvapovat. Třeba západy slunce — každý je jiný a nikdy dopředu přesně nevíte, co dostanete. A to mě na tom baví.

Která skla jsou pro vás nejoblíbenější při detailních snímcích automobilů a proč?

Nejčastěji používám padesátku. Vnímám ji jako ideální objektiv na detaily, protože podle mě velmi přirozeně vystihuje tvary a linie automobilů. Nepůsobí přehnaně technicky ani deformovaně a dobře se s ní pracuje.

Viděla jsem, že vaše autorská kniha Coffee Table Book se vyprodala. Jak vám práce na knize pomohla nebo změnila váš přístup k tvorbě?

Byla to pro mě úplně nová zkušenost. Poprvé jsem si vyzkoušel práci v týmu, a zpětně to hodnotím velmi pozitivně. Dát dohromady takovou knihu stojí obrovské množství úsilí, energie i času, takže mám radost, že se nám ji podařilo vydat a že měla úspěch. Momentálně už intenzivně pracujeme na druhém vydání.

Jak se liší váš přístup k fotografii pro tištěnou knihu oproti online galerii, jestli se nějak liší?

Záleží hlavně na zadání. V některých případech se liší především kompozice. Pokud například vím, že do fotografie bude zasahovat text nebo grafika, přemýšlím nad záběrem jinak už při samotném focení.

Jak hledáte rovnováhu mezi estetickou vizí a klientskými očekáváními?

Mám v tomhle velké štěstí, protože často dostávám poměrně volnou ruku. A pokud tomu tak není, baví mě hledat cestu, jak naplnit očekávání klienta. Když cítím, že to někde dře, nemám problém ustoupit. Klient je pro mě vždy na prvním místě.

Při focení pro majitele, například sběratele, co je pro vás větší výzvou – zachytit „duši“ auta, nebo splnit konkrétní představy klienta? A dá se to spojit?

Tahle klientela mě oslovuje hlavně proto, že se jim líbí moje práce. Ča- sto se tedy spíše oni přizpůsobují mým návrhům — například kdy a kam auto přistaví.

Konkrétní představy klientů tu většinou nejsou příliš svazující. Někdy se řeší třeba lokalita, ale i to je spíš výjimečné. Všechno samozřejmě dopředu konzultujeme.

Existují automobily, se kterými jste vždy chtěl pracovat, například superauta nebo historické legendy, ale nikdy se vám nepovedlo se k nim dostat?

Určitě ano. Pořád mám své nesplněné sny a beru je jako velkou motivaci do další práce. Tím největším je pro mě McLaren F1. Zároveň to ale beru spíš z pohledu automobilového nadšence než čistě fotografa.

Ovlivňuje vaši tvorbu zpětná vazba, kterou získáváte na internetu?

Upřímně řečeno, moc kritiky neslýchám, a trochu je to škoda. Rád bych si z ní něco vzal, a třeba by mě dokázala i posunout dál. Internet mi ale slouží hlavně jako zdroj inspirace a sledování práce ostatních.

Přihodilo se vám při focení něco, na co stále vzpomínáte: třeba něco adrenalinového nebo naopak vtipného?

Nejsem moc sentimentální a těch zážitků je za ta léta opravdu hodně. Je pro mě těžké vypíchnout jednu konkrétní situaci. Každopádně občas se jde na hranu a do určitého rizika — ale co by člověk neudělal pro dobrou fotku.