OD HVĚZDIČEK PO KALEIDOSKOP: Jak fungují kreativní filtry
- Anna Poborska
- 3. 6.
- Minut čtení: 7
Aktualizováno: 4. 6.
Text a foto: Galina Gordeeva
Za zapůjčení filtrů děkujeme společnosti Syntex (www.syntex.cz)
Když nasadíte na objektiv filtr, většinou očekáváte, že vám pomůže scénu „zvládnout“ – stáhne světlo, potlačí odlesky, anebo aspoň ochrání optiku. Kreativní filtry fungují opačně. Scénu vám naopak rozloží. Přidají do ní světlo, které tam nebylo, rozhází její strukturu, někdy ji úplně přepíšou. A právě v tom je jejich síla. Nejsou o technické dokonalosti, ale o rozhodnutí pustit část kontroly a nechat obraz vznikat i náhodně. V době, kdy lze téměř jakýkoli efekt vytvořit v postprodukci, mají navíc jednu zásadní výhodu – všechno se děje přímo při focení. Vidíte to, reagujete na to, a výsledná fotografie není simulace, ale záznam skutečného příběhu.
Musíte si uvědomit, že společným rysem pro všechny kreativní filtry je práce se světlem. Bez výrazných světelných zdrojů jejich efekt slábne, někdy mizí úplně. Druhým klíčovým prvkem je kompozice – filtr vám obraz rozloží, ale vy musíte rozhodnout, co v něm má zůstat čitelné. Právě v tom spočívá jejich největší přínos. Zkrátka otevírají fotografovi prostor, ve kterém se technika potkává s intuicí.
Než se do práce s filtry pustíte naplno, je dobré počítat s tím, že vám poměrně rychle začnou „házet klacky pod nohy“ po technické stránce. Nejčastěji narazíte na ostření. Autofokus je zvyklý hledat kontrast a jasné hrany – jenže ty mu kreativní filtr často rozbije, rozmaže nebo posune.
Praktických řešení je několik: zaostřete bez filtru, přepněte na manuální ostření a teprve potom filtr nasaďte. Pokud pracujete s ručním filtrem před objektivem, dejte ho před objektiv až po zaostření. Pokud fotíte dynamické scény a nemáte čas na experimenty s automatickým ostřením, prostě ho vypněte a foťte na širší ohnisko. Tady pomůže přiclonění – vyšší clonové číslo zvětší hloubku ostrosti a dá vám větší toleranci pro drobné nepřesnosti. U výraznějších efektů se vyplatí jít klidně na f8 a víc, podle situace.
Počítejte také s tím, že některé filtry ubírají světlo nebo snižují kontrast, což může ovlivnit nejen ostření, ale i expozici. Fotoaparát se může nechat zmást a scénu podexponovat nebo naopak přepálit. Vyplatí se proto průběžně kontrolovat histogram a nebát se expozici korigovat ručně.
A ještě jedna věc: čím výraznější efekt filtr vytváří, tím méně se můžete spoléhat na „technickou jistotu“. Ostrost, kontrast i kresba jdou často stranou. Není to chyba, je to vlastnost, která může bolet ty, co jsou zvyklí všechno mít pod kontrolou. Nechte to plynout a o to větší bude radost a překvapení z výsledků.
Distorzní filtry
Distorzní filtry nepracují primárně se světelnými body, ale deformují samotný obraz. Ohýbají prostor, rozkládají části scény, vytvářejí rotaci, zdvojení nebo optický chaos. Některé zasahují celý snímek, jiné pouze jeho část, díky čemuž může vedle sebe existovat čistá realita i její deformovaná verze. Výsledný efekt často působí dynamičtěji a méně předvídatelně než u difrakčních filtrů, protože silně závisí nejen na světle, ale i na kompozici, vzdálenosti filtru od objektivu a někdy i na pohybu fotografa během expozice. Právě proto se distorzní filtry často používají v experimentální fotografii, portrétu nebo všude tam, kde má obraz působit spíš emocí než technickou přesností.
Kaleidoskopický
Kaleidoskopické filtry posouvají tento princip ještě dál. Obraz se nerozpadá jen částečně, ale násobí se do symetrických struktur, často kruhových nebo segmentových. Výsledkem je silně stylizovaný výjev, který se blíží abstrakci. Takový filtr si téměř vždy vezme hlavní slovo – obsah snímku ustupuje formě. Nejlépe funguje tam, kde pracujete se světly, barvami nebo pohybem, případně když chcete zcela opustit realistické zobrazení. Klíčovým místem se stává střed obrazu, protože právě ten se násobí nejvýrazněji. Pokud není promyšlený, působí výsledek chaoticky.
POUŽITÍ: abstrakce, experiment, světla, barvy, pohyb. Funguje i na portrét, ale spíš jako stylizace než „fotka člověka“.
POZOR: tady už nejde o jemnost – filtr si bere hlavní slovo. Důležité je, co máte ve středu obrazu, protože právě to se násobí nejvíc.
Poloviční kaleidoskop
Poloviční kaleidoskop přináší zajímavý kompromis mezi realitou a deformací. Držíte ho v ruce a celou dobu posouváte a hledáte kompoziční rovnováhu. Filtr zasahuje jen část obrazu, zatímco zbytek zůstává nezměněný. Vzniká tak napětí mezi dvěma světy – jedním čitelným a druhým rozloženým do struktur. Tento přístup se dobře uplatňuje v portrétu, kde může jedna část tváře zůstat realistická a druhá se proměnit v abstrakci. Zásadní roli zde hraje hranice mezi oběma částmi.
POUŽITÍ: portrét (jedna půlka realistická, druhá rozpadlá), storytelling, vizuální kontrast.
POZOR: hranice je tady kompozičně zásadní. Když ji umístíte špatně, výsledek bude působit náhodně. Když dobře, máte silný příběh bez potřeby dalšího efektu.
Spirálový halo filtr
Cirkulární filtry vytvářejí dojem rotace. Obraz se stáčí kolem středu, jako by byl v pohybu, i když je scéna statická. Pokud máte v záběru bodový zdroj světla, přetváří se v svítící kroužek Tento efekt může být dán konstrukcí filtru, nebo vzniká jeho otáčením během expozice. Výsledná fotografie pak má dynamiku, která se dobře uplatní u tance, městských scén nebo experimentálního portrétu. Zároveň je ale snadné přijít o čitelnost hlavního motivu. Proto je důležité mít jasně definovaný střed kompozice, ke kterému se rotace vztahuje, a počítat s tím, že okraje obrazu budou spíše doplňkové.
POUŽITÍ: pohyb, tanec, město, abstraktní pozadí, dynamické portréty.
POZOR: snadno ztratíte čitelnost hlavního motivu. Funguje to nejlépe, když máte jasné kompoziční centrum a zbytek může „téct“.
Poloviční spirálový halo filtr
Vortex mirror je ruční efektový filtr, který vytváří dojem spirálového pohybu obrazu kolem středu. Část snímku zůstává ostrá a čitelná, zatímco okolí se stáčí do víru, který připomíná rotaci prostoru nebo „vtahování“ scény do středu. Efekt vzniká odrazem a deformací v optické struktuře filtru, který fotograf drží před objektivem a během expozice s ním jemně pracuje.
Na rozdíl od závitových filtrů není efekt pevně daný – závisí na poloze, úhlu i vzdálenosti od objektivu. To umožňuje velmi přesné řízení toho, která část obrazu zůstane čistá a která se rozpadne do víru. Zároveň ale platí, že výsledek je vždy částečně nepředvídatelný a vzniká až v kombinaci s pohybem fotografa během expozice. Velmi dobře funguje v portrétní fotografii, kde lze zachovat ostré oči nebo obličej a okolí nechat „odtéct“ do pohybu. Uplatní se ale i v městských scénách, pohybu, nebo experimentální práci se světlem, kde je cílem narušit prostorovou stabilitu obrazu.
POUŽITÍ: portrét, experimentální fotografie, město, pohyb, kreativní storytelling.
POZOR: klíčová je stabilní práce s ostřením před nasazením filtru – autofocus v kombinaci s filtrem většinou selhává. Důležité je také hlídat, aby se vír nestal dominantní natolik, že úplně potlačí hlavní motiv. Při příliš velkém pohybu ruky může obraz ztratit čitelnost i v místech, která měla zůstat ostrá.
Strečový
Filtr rozostření pohybu obraz naopak „natahuje“. Světla i tvary se rozmazávají jedním směrem, vznikají tahy a šmouhy, které připomínají malířský rukopis nebo dlouhou expozici. Na rozdíl od ní ale efekt vzniká opticky, přímo při fotografování. Hodí se pro dynamické scény, noční město nebo experimentální portrét, kde chcete zdůraznit pohyb a energii. Je však potřeba počítat s výraznou ztrátou detailu – ostrost zde ustupuje celkovému dojmu. Stejně jako u jiných filtrů i zde hraje velkou roli orientace: otočením filtru zásadně měníte charakter výsledného snímku.
POUŽITÍ: pohyb, světla ve městě, experimentální portrét, abstrakce.
POZOR: ztráta detailu je tady zásadní – musíte počítat s tím, že obraz nebude ostrý. Hodně záleží na směru – otočením filtru měníte charakter celé fotky
Difrakční filtry
Difrakční filtry tvoří samostatnou skupinu kreativních filtrů, které pracují přímo s bodovými zdroji světla. Díky jemné optické struktuře dokážou světlo rozložit do paprsků, pruhů nebo drobných hvězdic a proměnit tak obyčejné lampy, odlesky či protisvětlo ve výrazný obrazový prvek. Na rozdíl od filtrů, které deformují celý obraz, zasahují především světelné body a ponechávají zbytek scény relativně nedotčený. Jejich účinek je proto silně závislý na světelných podmínkách – čím výraznější a kontrastnější zdroje ve scéně máte, tím působivější bude výsledný efekt. Právě díky tomu patří mezi nejoblíbenější nástroje pro noční fotografii, městské scény i atmosférické portréty.
Hvězdicový
Hvězdicový filtr patří mezi nejznámější a také nejvděčnější. Jeho princip je jednoduchý: jemná mřížka v ploše filtru rozkládá bodové zdroje světla do paprsků, takže každá lampa nebo odlesk získá tvar hvězdy. Počet paprsků se liší podle typu filtru, běžně se setkáte se čtyř- šesti- nebo osmicípými variantami. Efekt je výrazný a snadno čitelný, což z něj dělá ideální nástroj pro noční fotografii, vánoční výzdobu nebo produktové snímky šperků. Zároveň je ale velmi snadné sklouznout k „přeplácanému“ obrazu; pokud je ve scéně příliš mnoho světelných bodů, začne se kresba překrývat a fotografie ztrácí přehlednost. Důležité je také vědět, že orientaci paprsků lze ovlivnit pootočením filtru.
POUŽITÍ: noční město, vánoční světla, koncerty, produkt (šperky, sklo).
POZOR: snadno „přeženete“ – když je světel moc, obraz se rozpadne do chaosu. Taky počítejte s tím, že paprsky jsou pevně dané směrem – otočením filtru měníte jejich orientaci.
„Hvězdná obloha“
Starlight Dreamy filtr pracuje s jemnými vlákny nebo strukturami ve skle, které rozkládají bodové světelné zdroje do dlouhých barevných paprsků. Na rozdíl od klasického hvězdičkového filtru nevytváří pravidelnou geometrickou hvězdu, ale spíš chaotický výbuch světla připomínající meteorický déšť nebo světelné stopy na noční obloze. Paprsky často získávají duhové zabarvení podle úhlu dopadu světla a působí mnohem organičtěji a méně technicky než u běžných difrakčních filtrů. Je ale závislý na světelných podmínkách: bez výraznějších bodových zdrojů světla efekt téměř zaniká a zůstává jen jemný „snový“ nádech. Stejně tak je potřeba pracovat s mírou, protože při větším množství bodů může obraz působit nečistě.
POUŽITÍ: portrét (hlavně beauty), snové scény, tmavé pozadí s bodovými světly.
POZOR: funguje jen tam, kde máte bodové zdroje světla. V plochém světle je efekt skoro neviditelný, jen máte výsledek jemně rozmlžený po celé ploše.
Zlatý paprsek (anamorfní pruhový filtr)
Zlatý streak filtr vytváří z bodových světelných zdrojů výrazné zlaté světelné pruhy, které se táhnou napříč obrazem. Nejde o difuzi ani změkčení scény – ostrá část obrazu zůstává zachovaná, filtr zasahuje především světla a jejich odlesky. Vzniká tak efekt, který připomíná anamorfní objektivy a jejich typické „cinematické“ odlesky.
Uvnitř filtru je optická struktura v 2mm skle, která světlo rozkládá do úzkých lineárních stop. Každý bodový zdroj světla se mění v pruh, jehož směr lze ovlivnit otočením filtru. Charakter efektu se nemění, měníte pouze orientace pruhů v obraze. Filtr nepřidává do snímku žádné barevné tónování. Pracuje čistě s tím, co ve scéně už je – tedy se světly, odlesky a kontrastem. Proto je jeho účinek silně závislý na prostředí. Vynikne v nočním městě, u pouličního osvětlení, v protisvětle nebo v situacích s výraznými bodovými zdroji, jako jsou koncerty či reflexy na skle a kovu.
POUŽITÍ: noční fotografie, městské scény, koncerty, protisvětlo, filmově laděný portrét.
POZOR: čím více světelných zdrojů ve scéně je, tím rychleji se obraz může stát nepřehledným. Důležitá je práce s kompozicí a výběrem světel – filtr zesiluje to, co už je přítomné, ale neumí „vybírat“. Otočení filtru slouží výhradně k nastavení směru pruhů, ne k jejich charakteru.
